Režim versus rituály
Alánek se budil pokaždé jinak. Jak jsem ho pak mohla uložit ke spánku každý den ve stejný čas? Byla jsem z toho pořád ve stresu. Neustále jsem jedním okem sledovala hodiny a po každém probuzení počítala, jestli ho zvládnu udržet tak dlouho vzhůru. Vydržela jsem to téměř dva měsíce. Pak jsme jednou vyrazili jako každý den na krátkou procházku.
Byla krásná červnová sobota, svítilo sluníčko a mně bylo venku tak dobře. Alánek spal v šátku, a tak jsme šli pořád dál a dál a já úplně ztratila pojem o čase. Když se Alan začal budit, byli jsme hodně daleko od domova a moje první reakce byla: Tolik hodin! Co budeme dělat? Jak to uděláme?
V tu chvíli mi všechno došlo. Vždyť je to úplně absurdní! Cítila jsem se pod tlakem Ale proč? Aby šel spát přesně v sedm? Najednou mi to přišlo úplně směšné. A tak jsem se, jako už tolikrát, rozhodla nedbat na chytré poučky a místo jsem dala na vlastní intuici. Pevný režim jsme vyměnili za rituály a vše bylo najednou lepší.
Ať už jsme šli spát v sedm, nebo v osm, předcházely tomu činnosti, na které jsme si postupně všichni zvykli. Dlouho před tím, než se jde spát, zhasnout všechna světla. Až na malou solnou lampičku. Povídat si o tom, co jsme ten den zažili. Kapku oleje pro klidnější noc a jemnou masáž nožiček.